Vykopáno, betonujeme
Nečekaný poklad jsme (bohužel/bohudík) nenašli

Dlouho jsme se zde na blogu neozvali. To proto, že se staví o106. Nejprve se kopalo – přípojky i prostor pro základy. Pak se posuzovala únosnost zeminy. Naštěstí pro nás bez větších komplikací. A teď se – zatím za ucházejícího počasí – betonují základové pasy ve ztraceném bednění a desky pod podlahami nejnižšího podlaží. Čtvrtkruhový tvar domu je sice náročnější na vyměřování na stavbě, ale o žádné velké komplikace nejde. Uvidíme, kam dovolí letošní podzimní a zimní počasí pokročit do konce roku.

Zemina je naštěstí dostatečně únosná pro základové pasy

Základové pasy jsou prováděny do tzv. ztraceného bednění 

(a raději provázány pomocnou výztuží)

Orgány státní správy souhlasí

Teoreticky již můžeme stavět. Prakticky zbývá dobrat se finální dokumentace a výběru nejlepšího dodavatele. Ale první, důležitý krok je za námi, máme zelenou (i tu trávu).

Jak má náš pasivní domeček (zhruba) vypadat

Od posledního zápisku proběhla delší doba plná událostí. Zasadili jsme první strom na pozemku, pokračuje plánování (arch. i stavební návrh), prošli jsme desítkami revizí, začínáme obíhat úřady před podáním žádosti o stavební povolení.

Abychom lépe tušili, jak aktuální návrh vypadá, zkusil jsem udělat koncepční vizualizaci ve SketchUpu (omluvte amatérské zpracování; s tímhle kreslítkem zdarma je to vždycky tuhý boj) – návrh barevnosti, osazení do terénu ad. jsou samozřejmě čistě pro ukázku. Studie se stále ještě řeší.

A tady někde bude stát náš dům

Sklon pozemku směrem na jih by měl být pro dům v pasivním standardu ideálním

Rozhodování o jádru pudla

Zatímco vyběhávání prvních, informativních podkladů od úřadů a správců sítí se zatím zadařilo (Bibbi k tomu poznamenala, že když máte štěstí na vstřícné úředníky, není nikde problém), jiné dilema zůstává: Jakou zvolit nosnou konstrukci domu. Uvažujeme o tom již více než rok, sbíráme reference. Varianty jsou ve finále už jen tři:

1. zděná konstrukce z vápenopískových bloků (Bibbi preferuje tradičnější, masivní konstrukce),
2. dřevěná konstrukce s otevřenou difuzní skladbou (mně nevadí ani staronové metody, znovuobjevené dřevo mám rád),
3. kombinace dřevěné konstrukce s vnitřními zděnými příčkami v 1NP (výhody obou /flexibilní dřevo + akumulace bloků/, ale zase komplikace různých materiálů a stavebních postupů).

Kromě dobrých energetických vlastností se snažíme dopředu myslet i na akustiku – hlavně u stropů a příček mezi pokoji v klidové zóně (návštěva ukázkového domu v Koberovech a zkouška dupnutím /jeden stojí na místě, druhý si vyskočí 1–2 m od něj; ve stejné či druhé místnosti/ nás tak úplně nepřesvědčila. Tak uvidíme – podle konzultace architekta už lze dnes pasivní domy zcela plnohodnotně stavět ze všech uvedených variant a doba výstavby je v důsledku cca stejná…

PS: Foto parcely se nám včera udělat nepodařilo – člověk míní, počasí mění. Snad příští víkend.

Dali jsme představy na papír…

…tedy spíše do tabulky požadavků na jednotlivé místnosti a také do diagramu místností a jejich vazeb, který původně vznikl už v roce 2009. Jenže to se ještě rozmáchle uvažovalo o místnostech, které by bylo asi zbytečné živit. Nová úprava už je o poznání realističtější a prošla doma řadou debat a revizí.

 Schéma místností a uvažovaných vazeb mezi nimi 

(ke každé místnosti je také tabulka s hlavními požadavky)

Jak to celé začalo

V roce 2009 jsme se rozhodli postavit si dům – ale ne ledajaký, rovnou v pasivním standardu. Naši kamarádi kroutili hlavami, proč si přidělávat starostí. Čím déle jsme ale o věci četli knížky i brožury a sháněli informace – třeba přímo v osadě pasivních domů v Koberovech či na brněnském veletrhu věnujícím se právě pasivním domům – tím více jsme se přesvědčili, že nejde o sci-fi. Naopak, skoro to vypadá, že nestavět alespoň v nízkoenergetickém standardu je u novostaveb hodně naivní a krátkozraké. Nu uvidíme – a nenecháme si to jen pro sebe. ;)

Průlomem samozřejmě bylo najít vhodnou parcelu, nejlépe s možnou orientací pobytových místností na jih, někde v klidu a na dosah měst, která jsou nám nejbližší (Prostějovu a Olomouci). O jedné jsme věděli, ale dlouho byla nedostupná. Až kombinací vytrvalosti blízkých (naší věci velmi nakloněných – děkujeme!) a štěstí se podařilo. Velmi atraktivní pozemek, kousek od samotného srdce Hané, již říká Bibbi pane… vlastně paní. Naše plánování a přípravy tedy mohou konečně začít naostro.